Co je to videohra?

Autor: X Generation

Když se řekne videohra, asi každý hned ví, co to je. Kdyby to měl takzvaný „běžný smrtelník“ nějak blíže obecně popsat, pravděpodobně by to vypadalo nějak takto: Videohra je software, který se spustí na počítači, nebo nějakém jiném, většinou dedikovaném zařízení a slouží jako zábava. Dění na obrazovce nebo displeji se ovládá pomocí počítačové klávesnice nebo prostřednictvím speciálního ovladače. Účelem je vyhýbat se nástrahám a překonávat různé překážky, aby hráč dosáhl stanoveného cíle. Tím může být postup do další úrovně, co nejvyšší skóre, u závodních her pak například co nejkratší čas nebo co nejvyšší umístění v závodě, případně u sportovních her třeba vyšší počet vstřelených gólů oproti soupeři. V této souvislosti je také notoricky známá věc, že videohry můžeme hrát jak takzvaně proti počítači, tak proti živým soupeřům. A to třeba proti kamarádům, kteří sedí u u jednoho počítače ve stejné místnosti, nebo v dnešní době už proti sobě hrajeme spíše přes internet, a to nezřídka proti úplně cizím lidem.

Zde je vidět, že popsat videohru, přičemž v Česku je stále možná o něco rozšířenější označení počítačová hra, není nic složitého a stačí na to pár vět. Ale jak je videohra definovaná takříkajíc doopravdy, respektive odborně?

Podívejme se například do Akademického slovníku cizích slov. Ten říká, že videohra je „počítačová hra hraná na speciálním přídavném zařízení připojeném k televiznímu monitoru“.

Již na první pohled je zřejmé, že tato definice je možná v rámci možnosti dost přesná, ale přinejmenším poněkud zastaralá, protože herní hardware lze samozřejmě připojit i k monitorům, které možnost příjmu televizního signálu postrádají. Ale dejme tomu, že v tomto případě jde jen o jisté slovíčkaření.

Větší problém ovšem tkví v tom, že uvedená definice považuje videohru za jakýsi poddruh počítačové hry.             K tomuto dělení ovšem neexistuje žádný racionální důvod, protože z hlediska podstaty videoher je úplně jedno, zda běží na počítači, nebo nějakém jiném zařízení. Ostatně existuje velká spousta herních titulů, které vyšly jak ve verzi pro počítače, tak například pro konzole PlayStation, Xbox nebo i další platformy.

Dělení na počítačové hry a videohry má v Česku, respektive ve státech střední a východní Evropy, historické kořeny v tom smyslu, že počítače byly v těchto zemích takzvaného Východního bloku zoufale nedostatkové zboží a o existenci herních konzolí neměla většina obyvatelstva ani tušení. Počítače ovšem již v osmdesátých letech představovaly důležitý výrobní a vývojový prostředek, a tak začaly postupně pronikat do podniků a po sametové revoluci i do soukromých firem a domácností. A s nimi samozřejmě přišly i hry. Většina Čechů tak první videohry poprvé viděla skutečně na počítači, a proto se zde ujal pojem počítačové hry. Když se pak později začaly na našem trhu objevovat i první herní konzole, ať už originální, nebo jejich levné asijské kopie, začali jim lidé říkat televizní hry. A to prostě proto, že se připojovaly k televizorům. Z podstaty věc
i jsou však videohry a počítačové hry stejná věc, liší se jen zařízení, na kterých se hrají.

Snad jediný případ, kdy toto dělení dává smysl, jsou staré textové hry. Jednak totiž nemají žádnou grafiku a jednak byly ve své době doménou osobních počítačů. Herní konzole totiž až na pár výjimek nedisponovaly klávesnicí, a proto nebyly na hraní textových her nijak uzpůsobeny. Na konzolích tedy hry vždy měly nějakou grafiku, přestože v samotných počátcích byla jen naprosto základní, a tím pádem nezřídka i značně abstraktní. A z dnešního pohledu už doslova primitivní.

 

Český slovník cizích slov nám tedy příliš nepomohl, tak se zkusme podívat někam jinam, třeba na Wikipedii. Tu sice nemůžeme považovat za akreditovaný zdroj informací, ale přinejmenším jako inspiraci ji použít můžeme. Třeba k tomu, abychom do výše uvedeného slovníkového hesla zjistili, co že je to ta počítačová hra.

Česká verze Wikipedie tedy ve značně strohém článku tvrdí, že počítačová hra je „videohra zprostředkovaná interaktivním softwarem na desktopových platformách – operačních systémech stolních počítačů, notebooků, atp.“

Tak to jsme si tedy moc nepomohli. Zatímco tedy Akademický slovník označuje videohru za  počítačovou hru, která se hraje na konzoli, tak tvůrce hesla na Wikipedii považuje počítačovou hru za videohru, která se hraje na počítači. Motáme se tedy v kruhu a nikam to nevede. Ale dejme tomu ještě šanci.

Na Wikipedii totiž najdeme také heslo videohra, podle něhož je to „interaktivní elektronická hra a zábavní software, která kromě zábavy může nabídnout i rozvoj dovedností. Základem videohry může být příběh, ale není to podmínkou (například Tetris). Lze se rovněž setkat s výrazem interaktivní fikce, avšak některé hry (např. Age of Empires) jsou založeny na historických skutečnostech.“

To už zní docela nadějně, ale ve skutečnosti je tato definice příliš vágní. Podle ní tak videohra může rozvíjet nějaké dovednosti, ale nemusí. Může mít příběh, ale není to podmínkou. Některé hry jsou fikce, ale jiné zase vycházejí z konkrétních reálných faktů. Taková definice je tedy vcelku k ničemu, zvláště když je zřejmé, že ani není úplně pravdivá. Dá se totiž říci, že každá videohra rozvíjí nějakou dovednost. Když totiž budeme dostatečně dlouho hrát i tu nejjednodušší, nejhloupější a nejhůře hratelnou hru, tak se u nás časem začne rozvíjet dovednost tuto hru hrát.

Ale protože správný hráč se jen tak nevzdává a nejde spát, dokud se nedostane do další úrovně, pojďme udělat ještě jeden pokus a podívejme se do anglicky píšících končin internetové encyklopedie. Zde je mimo jiné hned od začátku zřejmé, že na rozdíl od našich končin považuje anglicky mluvící svět videohry a počítačové hry za jedno a to samé.

A jak tedy zní ona anglická definice? „Videohra je elektronická hra, která obsahuje interakci prostřednictvím uživatelského rozhraní nebo vstupního zařízení – jako jsou například joystick, ovladač, klávesnice nebo pohybové snímače – a na základě toho generuje vizuální odezvu, která se promítá na zobrazovacím zařízení, jako jsou televizor, monitor, dotykový displej nebo sada pro virtuální realitu.“

To je poměrně hodně výstižný a přesný popis, z nějž by se dalo vycházet. Jenže vyhráno bohužel není ani zdaleka. Protože ačkoliv se to nezdá, tak tato definice zahrnuje oblast podstatně širší než jen videohry. Splňují to totiž mimo jiné i různé vědecké nebo medicínské aplikace, kdy například lékař páčkami a tlačítky ovládá sondu a na monitoru sleduje, co se děje uvnitř pacienta. Na prakticky stejném principu pak funguje třeba i ovládání dronu s kamerou. Pravda, to už má sice k zábavě podstatně blíže, ale ani to se asi nedá nazvat videohrou.

 

Je tedy zřejmé, že definovat videohru nějak přesně a bez výhrad není jednoduché. A pravděpodobně to ani nikdy nebude možné, protože s rozvojem technologií budou možnosti videoher stále širší a bohatší. Zatímco původně se jako videohra označovalo něco, co se hraje na televizoru, dnes můžeme hrát i na mobilech. Zatímco v počátcích hraní generovaly vizuální stránku her přímo hry samotné, dnes se mimo jiné využívá rozšířená realita, kdy se ve hře může objevit například váš pracovní stůl nebo obývák.

 

A aby to bylo ještě zamotanější, dá se toto prolínání různých prvků a technologií pozorovat i do minulosti. Proto tedy svým způsobem nelze určit první videohru. Vizuální výstup na displej totiž mají například i kalkulačky a i pro ně existují hry. Za úplně první videohru navíc celá řada zdrojů považuje Tennis for Two z roku 1958, který se hrál na osciloskopu, jenž sice zobrazoval výstupy z počítače, ale ten byl v té době ještě analogový.

Některou z uvedených definic pak do značné míry splňují i takzvané pinbally. Jsou to nakloněné herní stoly s různými mechanickými prvky, na nichž je potřeba páčkami odrážet kuličku a tím ji udržovat ve hře. Pinbally totiž také obsahují jednoduchou elektronickou řídicí logiku, velkou roli u nich hraje vizuální stránka a koneckonců mají i displej, přestože pouze obyčejný digitální, který umí zobrazovat v podstatě pouze písmena a číslice, v případě novějších strojů pak i jednoduchou grafiku.

Podobně na tom jsou i takzvané digitální hry, které považujeme za přímé předchůdce přenosných konzolí, jako byly GameBoy nebo PlayStation Portable. De facto na nich neběžel žádný software a displej nevykresloval žádnou grafiku a fungoval na principu digitálních hodinek, tedy podle potřeby se rozsvěcovaly pevně dané segmenty.

A když se vrátíme zpět do současnosti, splňuje třetí z uvedených definic videohry celá řada různých zařízení, například infotainmenty dnešních aut, a to včetně speciálních ovládacích metod a zařízení.

Definici videohry pak můžeme doplnit třeba o podmínku, že musí běžet na zařízení s mikroprocesorem, ale to dnes také splňuje velké množství běžných věcí denní potřeby od chytrých hodinek přes telefony až po zmíněná auta, v nichž jsou dokonce desítky různých procesorů. Bez nadsázky se dá říci, že dnes nějakou verzi procesoru obsahuje i každá nová lednička, pračka nebo kávovar. A přestože i tato zařízení mají nezřídka nějaký displej, tak to, co se na nich zobrazuje asi nebudeme nazývat videohrami, přestože i zde platí, že ovládacími prvky dáváme danému zařízení nějaké povely a pak sledujeme stav na displeji. A podobných případů se dá najít spousta.

 

Takže přesně definovat videohru možná není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale ve skutečnosti to vůbec nevadí. Protože jak jsme si ukázali hned na začátku, nějaký základní popis dokáže dát dohromady vlastně každý. A na precizních detailech ve skutečnosti nezáleží, protože v dnešní době termín videohra prakticky každý zná a dokáže si alespoň rámcově představit, co tento pojem znamená.

Není tedy ani nijak důležité hledat, co byla a kdy vznikla úplně první videohra. Zábavní průmysl se zkrátka jako všechno ostatní v čase vyvíjel a postupně do něj začala pronikat nejprve elektřina, pak elektronika, pak nová zobrazovací i datová média, vyšší výpočetní výkon, pokročilejší hardwarové architektury i programovací postupy a další inovace a někde na této cestě se objevily videohry.

 

Proto si pro naše účely jako začátek stanovme rok 1972, kdy vyšla hra Pong od firmy Atari. Třeba to nebyla úplně první videohra, třeba to ani nebyl původní nápad a třeba se ani ještě nedalo mluvit o nějaké grafice, ale zkrátka poté, co se objevil Pong, se na videoherním poli začaly dít velké věci.