Atari 2600 (Atari VCS)

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století byla firma Atari jasným lídrem celého videoherního odvětví. Na prvotní úspěch s automatovou a později i domácí verzí Pongu tak v roce 1977 na americkém trhu navázala další úspěšnou konzolí. Ta se původně jmenovala Atari Video Computer System (VCS), ale dnes ji známe spíše jako Atari 2600, což je označení, které se poprvé objevilo v roce 1982. V Evropě se pak začala prodávat v roce 1978 a v Japonsku oficiálně až v roce 1983 a pod označením Atari 2800, přestože již dříve se tam původní 2600 dovážela. 

Atari 2600 je jedna z prvních konzolí takzvané druhé generace, která se vedle pokročilejších a výkonnějších technologií, umožňujících mimo jiné i vizuálně atraktivnější grafiku, vyznačovala tím, že hardwarová architektura byla postavena kolem hlavního (centrálního) mikroprocesoru (CPU). V tomto případě je zajímavé, že ačkoliv konzole jako taková byla velmi úspěšná, tak její „no name“ procesor kdovíjakou díru do světa neudělal. Konkrétně se jednalo o čip 6507 od firmy MOS Technologies. Ten byl sice ještě kolem roku 1980 široce používán, ale brzy ho předčily pokročilejší procesory, které v té době ostatně zažívaly bouřlivý rozvoj.

 

Lehce kuriózní je skutečnost, že Atari mělo konzoli hotovou už v první polovině roku 1977, ale představilo ji až 4. června téhož roku. Důvodem byl soudní spor se společností Magnavox, jenž se táhl už od první generace konzolí a podle jehož vyústění měl mít Magnavox přístup k technickým specifikacím všech produktů, které Atari uvede mezi 1. červnem 1976 a 1. červnem 1977.

 

Na americkém trhu se Atari 2600 začalo prodávat v září 1977 za cenu 199 dolarů (přibližně 850 dnešních dolarů), přičemž v balení byly vedle konzole i dva joysticky a cartridge se hrou Combat. Ta je z dnešního hlediska zajímavá především tím, že měla neuvěřitelných 27 herních režimů. Vedle toho bylo hned při startu prodeje Atari 2600 k dispozici dalších osm her, které se prodávaly samostatně.

 

Ještě do konce roku se prodalo téměř 400 tisíc konzolí, přičemž toto číslo mohlo být i mnohem vyšší nebýt jistých zdržení ve výrobě a dodávkách na trh. Vliv měla i dnes již poněkud úsměvná skutečnost, že nemalá část potenciálních zákazníků zpočátku nepochopila, že cartridge se dají měnit, a tak si spousta lidí myslela, že se na Atari 2600 dá hrát jen jedna jediná hra.

 

V roce 1978 Atari vyrobilo 800 tisíc konzolí, ale prodalo se jich jen 550 tisíc, což znamenalo finanční ztrátu. Ale o rok později už se prodal plus minus rovný milion a prodeje dále rostly. Asi největší podíl na tom měla licence automatového hitu Space Invaders, kterou Atari koupilo od japonské společnosti Taito. Hra vznikla v roce 1978 a její port pro Atari 2600 v březnu 1980. V tom roce se pak prodaly už dva miliony konzolí a v následujících dvou letech byly prodeje vždy dvojnásobné.

 

Jako oficiální konec produkce Atari 2600 se udává rok 1992, ale jak už to tak bývá, tak ke konci už šlo spíše jen o okrajovou záležitost, případně nějakou licenční výrobu apod. V té době už totiž byly na trhu mnohem lepší stroje. Každopádně celkem se těchto konzolí celosvětově prodalo kolem 30 milionů kusů, což byl v té době zcela dominantní výsledek a není to špatné ani vzhledem k pozdějším herním zařízením. Je to zhruba stejně jako u konzole Nintendo 64 z přelomu tisíciletí a o přibližně 10 milionů více než u následující GameCube, rovněž od Nintenda. A i prvního Xboxu od Microsoftu se prodalo jen něco kolem 25 milionů kusů.

 

Nutno ovšem podotknout, že Atari mělo v té době velmi dobrý nos na hry. A to navzdory katastrofám, jako byla kauza se hrou E.T. the Extra-Terrestrial a dalšími, jejichž cartridge se dodnes válejí kdesi v poušti v Novém Mexiku. Vedle Space Invaders se totiž velkým hitem stal i licencovaný Pac-Man, jenž se nakonec s osmi miliony prodaných kusů stal nejúspěšnější hrou pro Atari 2600.

 

Konzole měla silnou podporu i od tvůrců, respektive vydavatelů tzv. třetích stran, což byly v kostce řečeno na Atari nezávislé firmy, které vydávaly na Atari 2600 vlastní hry. Ovšem o přízeň těchto firem muselo Atari v té době svým způsobem bojovat s konkurenční ColecoVision, kam se například podařilo licencovat další dodnes nesmrtelný japonský herní hit – Donkey Kong. I když tehdy to tedy Atari vidělo naprosto opačně a nejprve se snažilo dalším firmám ve vydávání her zabránit. Společností, která tehdy ostatním takříkajíc vyšlapala cestičku, byl dodnes existující a dodnes velmi silný Activision, který na Atari 2600 mimo jiné vydal velmi úspěšný Kaboom! a dnes již legendární Pitfall!

 

V průběhu let se samozřejmě objevilo několik alternativních či vylepšených verzí včetně Atari 5200. Ta vyšla v roce 1982 a měla se utkat s konkurenčními konzolemi Intellivision a ColecoVision. Jako hlavní trumf měla zpočátku sloužit hra Super Breakout, což ovšem byla jen vylepšená verze Breakoutu pro Atari 2600. A Atari 5200 bylo také důvodem, proč se Atari VCS přejmenovalo na 2600. Prostě proto, aby to značení bylo tak nějak sjednocené.

 

A přestože zde už padla zmínka, že produkce a prodeje byly v posledních letech podle všeho dost mizivé, tak poslední oficiálně licencovaná hra pro Atari 2600 vyšla ještě v roce 1990. Jmenovala se Klax a žánrově to byla puzzle hra, respektive v češtině pro to máme hezký výraz logický rychlík. Prostě něco v principu podobného jako Tetris. Klax ovšem vyrobilo samotné Atari a portovalo jej na celou řadu tehdejších platforem, a tak je zřejmé, že verzi pro Atari 2600 si udělali jen tak víceméně pro radost jako definitivní ukončení jedné velké a úspěšné éry.