Nintendo Entertainment System

 Autor: X Generation

Zatímco Spojenými státy na začátku osmdesátých let zmítala krize videoherního průmyslu, v Japonsku se pomalu chystala „příští velká věc“. Tou měla být herní konzole Famicom od firmy Nintendo, která se v Japonsku začala prodávat v roce 1983 a v Severní Americe pak v roce 1985. Hardware Famicomu se však v Americe objevil už o rok dříve, a sice v arkádových mincových automatech, zde ovšem pod názvem Nintendo VS. System, jehož úspěch jen podpořil rozhodnutí vydat zde i domácí konzoli.

Název Famicom je zkratkou původního názvu Family Computer, ale mimo Japonsko se tato konzole prodávala pod označením Nintendo Entertainment Systém, pro který se zase okamžitě vžila zkratka NES. Původní myšlenka pro tvorbu NESu, respektive Famicomu, vycházela primárně z japonského trhu, který příliš nepocítil důsledky amerického krachu. Nintendo už dříve uvedlo konzoli Color TV-Game, ale začátkem osmdesátých let byla nejprodávanější konzolí v Japonsku Cassette Vision od firmy Epoch.



Tehdejší prezident Nintenda tak přišel s prostým, ale rozhodně ne jednoduchým zadáním: vyrobit konzoli, která bude výkonnější a zároveň levnější než právě Cassette Vision. Tlak na cenu tak mimo jiné způsobil, že NES byl pořád ještě osmibitovou konzolí, přestože v prvotních plánech se uvažovali již o šestnáctibitové architektuře.

Cílem bylo dostat do domácí konzole hardware s výkonem a schopnostmi na úrovni mincových automatů Donkey Kong. Velkou inspirací byla také konzole ColecoVision od firmy Coleco, kterou inženýři Nintenda viděli v běhu a byli nadšeni její plynulou a atraktivní grafikou. Ale pořád to nebylo úplně to, co chtěli sami vytvořit.

Pod vlivem tlaku na cenu pak finálního produkt neobsahoval některé původně uvažované prvky, převážně periferie jako diskovou mechaniku, klávesnici nebo modem. Ty se později stejně jako například světelná pistole daly dokoupit samostatně a připojovaly se přes speciální rozšiřující port.

Famicom měl líbivý bílo-červený design a v Japonsku se stal okamžitě hitem, přestože Nintendo společně s ním uvedlo v první den prodeje pouze tři hry (Donkey Kong, Donkey Kong Junior a Popeye). Za první dva měsíce se prodalo 500 tisíc konzolí a do konce roku 1984, tedy za rok a půl, to pak bylo 2,5 milionu, čímž se povedlo splnit záměr překonat v prodejích Cassette Vision a dosáhnout tržního podílu 90 %. A to byl teprve začátek slavné éry a celosvětového úspěchu, na který to v tu chvíli ještě ani moc nevypadalo.
Aby se totiž nová konzole mohla stát skutečně globálním produktem, bylo potřeba se v prvé řadě dostat na severoamerický trh. Ten však byl v té době v důsledku krachu v letech 1981–1983 k videohrám značně skeptický. Nintendo tak na to šlo oklikou a nejprve v USA uvedlo zmíněný systém pro arkádové automaty. V to době se Američané pomalu začali vracet do heren, což dávalo naději, že by u nich mohla uspět i nová, na tu dobu výkonná konzole.

Jednou z příčin videoherního krachu byla i skutečnost, že se na trhu objevily dostupné domácí mikropočítače. Díky výkonnějšímu hardwaru poskytovaly i lepší možnosti pro hry, a jelikož měly i další využití než jen hry, začali jim lidé postupně dávat přednost před konzolemi. Nintendo proto Famicom začalo na výstavách prezentovat v podobě takového počítače pod názvem Advanced Video System (AVS). Zařízení vypadalo podle zvyklostí tehdejší doby, tedy jako „počítač v klávesnici“, a k dispozici byla spousta periferií jako například kazetový záznamník, herní ovladače, v té době takřka povinnou světelnou pistoli nebo cartridge s prostředím pro programování v jazyku Basic. Perličkou pak je, že téměř všechna přídavná zařízení se už tehdy k počítači připojovala bezdrátově prostřednictvím infračerveného portu.

Ovšem Amerika se v té době nacházela v těžké herní deziluzi, a tak bylo přijetí AVS přinejlepším vlažné. Dobový odborný tisk se nestačil divit, proč se Japonci snaží vstoupit na zruinovaný americký herní trh a prodejci byli absolutně skeptičtí i přes zprávy o masivním úspěchu Famicomu v Japonsku. Účastníci výstavy v Las vegas, kde byl v roce 1985 AVS poprvé představen, pak oceňovali pokročilé technologie, ale moc se netvářili na specifické provedení klávesnice a bezdrátovou technologii, která tehdy zjevně značně předběhla dobu.

Ale Nintendo to nevzdalo a nakonec v Americe uvedlo stejnou techniku zabalenou do podoby herní konzole, přestože se to neobešlo bez dalších úprav strategie. V této z herního hlediska značně rozjitřené době tak například nebylo moc vhodné a vlastně ani žádoucí prezentovat nový herní stroj jako konzoli, a tak ho firma začala označovat jako (Nintendo) Entertainment System, tedy zábavní systém. A razantně se změnil i design, takže NES na rozdíl od Famicomu barevně nezáří a začal se vyrábět v decentní šedé barvě. Ani jeho tvar není samoúčelný, protože hranaté obrysy a zasouvání cartridgí zepředu do krytého slotu mají připomínat v té době velmi rozšířené a populární přehrávače videokazet, tedy „seriózní a plnohodnotnou“ moderní elektroniku.

Americká pobočka Nintenda pak vyvinula značné úsilí, aby NES dostala pulty prodejen, což se jí nakonec podařilo mimo jiné i s využitím robůtka coby periferie (R.O.B. – Robotic Operating Buddy). Ten měl sice velmi jepičí život, využívaly ho jen dvě hry, ale díky němu se z konzole formálně stala hračka. V kombinaci s agresivním a nákladným marketingem (například velké předváděcí plochy, spolupráce se skutečnými baseballovými hráči atd.) se tak podařilo dostat NES do povědomí veřejnosti a postupně jej začalo prodávat stále více a více prodejců.

Již v roce 1986 se tak v USA prodalo zhruba 1,5 milionu konzolí NES a Nintendo zaznamenalo příjmy ve výši 310 milionů dolarů, což je třikrát více, než o rok dříve vykázal celý herní sektor dohromady.
V následujících letech pak NES úspěšně vstoupil i na další trhy včetně Evropy (1987, Švédsko již 1986), a to ať už přímo, nebo formou licencí, což byl případ třeba Koreje v roce 1991, kde se technologie NESu začala prodávat pod názvem Comboy v režii konglomerátu Hyundai, respektive jeho divize Electronics. NES začal prodávat dokonce i v Rusku, respektive v zemích bývalého Sovětského svazu, ale tam jen prostřednictvím dovozců, respektive jako nelicencovaná verze pod názvem Dendy. V roce 1994 ovšem nakonec došlo k podpisu licence s Nintendem, a tak se Dendy alespoň na krátkou chvíli stal takříkajíc oficiálním produktem.



To už se ovšem blížil konec éry do té doby neotřesitelně nejúspěšnějšího herního zařízení všech dob. Celosvětově se totiž konzolí Famicom/NES prodalo téměř 62 milionů a ještě v roce 1995 je Nintendo vyrábělo a oficiálně podporovalo, přestože už mělo pár let na trhu konzoli nové generace a zároveň čelilo novému silnému vyzyvateli v podobě konzole Mega Drive od firmy Sega.

A důležitá informace na závěr: Famicom/NES může za to, že dodnes u konzolí jako ovladače používáme gamepady. Nintendo s tímto nápadem přišlo jako první, a ačkoli famicomovské ovladače nesplňovaly prakticky žádná ergonomická kritéria (byly to zkrátka jen placaté obdélníky s pár tlačítky), tak tako koncepce velmi rychle vytlačila dříve standardní joysticky.



Komentáře

Oblíbené příspěvky