Game & Watch

Game & Watch je označení celého souboru jednoduchých kapesních her od firmy Nintendo, které
vycházely v letech 1980–1991. Celkem v této edici vyšlo kolem 60 her, respektive zařízení, která zejména v počátcích definovaly hraní na přenosných konzolích, přestože to vlastně konzole ještě ani nebyly.

Ve skutečnosti to totiž byly jednoduché přístroje umožňující přehrávat jen jednu hru. Vizuální
výstup zajišťoval jednoduchý digitální displej, na němž se podle hráčových pokynů rozsvěcovaly 

pevně dané segmenty na konkrétních místech. V podstatě to tedy fungovalo na stejném principu jako digitální hodinky, takže není divu, že se takovým zařízením u nás říkalo digitální hry.

Ačkoliv to oproti soudobým prvním přenosným konzolím bylo řešení technologicky značně
zastaralé, poskytovalo hráčům jednu nezanedbatelnou výhodu: lepší grafiku. Segmenty na displeji

totiž bylo možné tvarovat téměř libovolně, takže šlo dosáhnout například zaoblených tvarů nebo

vyšší míry detailů. A to bylo něco, co tehdejší handheldy nedokázaly nabídnout, protože disponovaly velmi jednoduchými displeji, na nichž se nějaká grafika dala vykouzlit jen s obtížemi, pokud tedy vůbec.

Postupem času se na displejích začaly objevovat i napevno umístěné barevné plochy, které
vizuální atraktivitu ještě dále zvýšily, a v dalších letech se začaly například vyrábět i hry se dvěma
displeji, a to ať už nad sebou, kdy se přístroj otevíral jako notebook, nebo vedle sebe, kdy směr rozevírání zase připomínal knihu. Dále pak v průběhu let vycházely modely s většími displeji nebo naopak v sérii Micro Vs., určené pro hraní ve dvou, s displeji menšími a s drátově připojenými dvěma ovladači. Jejich opakem byla série Table Top, v níž byly rozměrnější přístroje s integrovanými ovládacími prvky, určené pro hraní na pevné podložce. Nintendo zkrátka v průběhu oněch jedenácti let stále přicházelo s drobnými i většími inovacemi, kterými drželo původní ideu hlavního návrháře Gunpeie Yokoie stále živou, ačkoli to vlastně pořád bylo ono příslovečné „to samé, akorát v bledě modrém“.

Hardwarově byly přístroje Game & Watch velmi jednoduché. Obsahovaly sice i jakousi velmi
malou dávku operační paměti a něco, co by se dalo s trochou snahy označit jako centrální

výpočetní jednotka, ale ve skutečnosti to byl velmi jednoduchý a pouze čtyřbitový čip. 

Zkrátka to mělo hardware plus minus na úrovni digitálního budíku. Což vlastně sedí i doslova, protože funkce alarmu byla možná i úplně první, která v roce 1981 rozšířila nově vydávané modely.

Jako velmi důležitý pro budoucnost hraní na přenosných systémech se však ukázal design
s displejem uprostřed a ovládacími prvky po stranách. Tehdejší přenosné konzole s ovládací 

metodou ještě porůznu experimentovaly, ale koncept Nintenda pak v roce 1984 použila i firma

Epoch u stroje s názvem Game Pocket Computer, jenž se dokonce řadí do té stejné, tedy první handheldové generace.

Pokud bychom ovšem dogmaticky tvrdili, že každý kousek Game & Watch obsahoval pouze
jedinou napevno nainstalovanou hru, nebyla by to tak úplně pravda. Většina vydaných modelů totiž měla možnost volby mezi režimy Game A a Game B. A ve většině těchto případů šlo o to, že Game B byla rychlejší, respektive obtížnější varianta Game A, která obvykle začínala na rychlosti/obtížnosti, která se v Game A spustila po dosažení skóre 200 bodů. Ale bylo i pár případů, 

kdy béčko nebylo pouze obtížnější variantou áčka.

Nejviditelnější to bylo asi v případě hry Squish, kde bylo v Game A potřeba uhýbat pohybujícím
se zdem, zatímco v Game B se dotykem eliminovali vetřelci. V několika jiných hrách, například Donkey Kong 3 nebo Boxing, pak Game B byla variantou pro dva hráče.

Při zmínce o Donkey Kongovi je potřeba také dodat, že i v rámci edice Game & Watch se objevuje
řada dodnes známých a nezřídka dodnes dokonce masivně populárních značek, jako jsou Mario či Zelda, ale také populární postavičky z produkce amerických filmových studií. Megahvězdy Pepka Námořníka, Mickey Mouse nebo Kačera Donalda ovšem doplňoval třeba i rovněž velmi populární Snoopy. Svým způsobem velkou perličkou pak je Donkey Kong Hockey.

Ale je tu i pár her, jejichž jména v podstatě úplně zapadla, ale přesto je dodnes zná spousta lidí.
Pár her se totiž koncem osmdesátých let dalo sehnat i v Československu, a to díky kopiím, které se
vyráběly v tehdejším Sovětském svazu. Asi nejrozšířenější zde byly tituly původně nazvané

Octopus a Egg. V případě potápěče, jenž dobýval podmořský poklad tváří v tvář obrovské chobotnici, se jednalo o prakticky identickou kopii hry Octopus, zatímco Egg si sovětští inženýři 

modifikovali o přítomnost Vlka a Zajíce z animovaného seriálu Jen počkej, zajíci! Nutno ovšem podotknout,  že i v původní verzi chytal vajíčka vlk a v modifikované verzi dokonce i Mickey Mouse.

Údaje o souhrnných prodejích Game & Watch se místy poněkud různí, ale jisté je, že značně
převyšují 40 milionů. Toto číslo je samozřejmě dáno i tím, že kdo chtěl mít více her, musel si koupit

i více přístrojů, ale není pochyb, že to bylo právě Nintendo, kdo v podstatě hned na první pokus definoval, jak bude hraní na přenosných konzolích vypadat dalších zhruba 30 let. O masivním úspěchu pak svědčí i množství vydaných her a jedenáctileté období jejich produkce.

Ale ani po ukončení výroby to neskončilo úplně nadobro. V roce 2010 se tak například na trh
dostala reedice titulu Ball, což byla úplně první hra, která pod značkou Game & Watch vyšla. 

A v letech 2020 a 2021 vyšly v rámci novodobé minisérie Color Screen hry Super Mario Bros. 35th Anniversary Edition a The Legend of Zelda 35th Anniversary Edition. V obou případech je do typického designu původních přístrojů doplněn barevný displej, na němž je možné hrát hry ze dvou legendárních sérií, které původně vyšly pro domácí konzoli NES.

Game & Watch tak je doslova nehynoucí klasikou a jedním z těch nejdůležitějších milníků v
historii celého videoherního průmyslu.