První handheldy

Prakticky souběžně s tím, jak se mezi veřejností začaly úspěšně etablovat domácí herní konzole,
se objevil nápad, že by nebylo od věci mít hry k dispozici nejen doma, ale i kdekoli na cestách, takže by to chtělo nějaký přenosný přístroj, na kterém by se dalo hrát. Ovšem jak už to tak u novátorských nápadů bývá, v počátcích to nebylo jednoduché a nakonec vyhrálo to technologicky nejjednodušší řešení,  které se přinejmenším z dnešního pohledu dá nazvat téměř až primitivním.


První přenosné konzole, takzvané handheldy, se začaly objevovat na přelomu sedmdesátých a
osmdesátých let minulého století, což odpovídá druhé generaci domácích konzolí. V té době ovšem ještě hardware nebyl na dostatečné úrovni, aby se první handheldy dokázaly alespoň náznakem technologicky přiblížit „velkým“ konzolím, natož aby na nich alespoň jakž takž vypadaly samotné hry, a zároveň aby se to podařilo vyrobit za cenu, kterou za to budou zákazníci ochotni zaplatit.



První oficiálně doloženou přenosnou konzolí byla v roce 1979 MicroVison od firmy Milton-
Bradley, která se do té doby specializovala na deskové hry. Microvision v té době ještě samozřejmě
nebyla postavena na architektuře kolem centrálního procesoru, ale již pracovala s datovými 
cartridgemi, na nichž byly distribuovány hry a které samy o sobě jednoduchý procesor obsahovaly. Výraznějšího úspěchu se však tato přenosná konzole nedočkala. Mimo jiné i proto, že cartridge byly náchylné na působení statické elektřiny a displej byl velmi jednoduchý. Rozlišení měl jen 
16 × 16 pixelů,  takže o herní grafice se vlastně nedalo mluvit, a byl i velmi nekvalitní, co se týče odolnosti a trvanlivosti. Na Microvision vyšlo jen málo her, což k její popularitě rovněž nijak nepřispělo. I když zase až takový propadák to asi nebyl, protože podle některých zdrojů se prodalo až 15 milionů kusů. Dá se však předpokládat, že toto číslo bude značně nadsazené.


V roce 1981 vydala americká hračkářská firma Entex Industries přenosnou konzoli Select-A-
Game. Název odkazoval na skutečnost, že hry se rovněž dodávaly na cartridgích, ale až na ještě 
horší displej (7 × 16 pixelů) to byl prakticky stejný případ jako Microvision. Rozdílem bylo také to,
že displej uměl zobrazit dvě barvy (červenou a modrou) a že pro Select-A-Game vyšlo pouze šest her, takže prodeje byly žalostné.


Firma Entex však nepropadla panice a v roce 1982 uvedla pouze na americký trh nástupnický
model Adventure Vision, jenž ovšem kromě komerčního neúspěchu se Select-A-Game neměl společného téměř nic. Adventure Vision totiž v sobě už měla centrální procesor, konkrétně Intel 8048, k tomu 1 kB operační paměti RAM a monochromatický displej s rozlišením 150 × 40 pixelů, s čímž už se dalo pracovat podstatně lépe než v předchozích případech. Jenže to celé bylo v poměrně neforemné krabici, protože zobrazování používalo systém rotujícího zrcadla, takže to vypadalo jako malý mincový automat včetně integrovaných ovládacích prvků a při hraní to muselo stát na pevné podložce. Spíše než přenosná konzole to tak byla lehce přenositelná domácí konzole, ostatně z druhé strany k podobnému konceptu došli ve druhé generaci konzolí tvůrci modelu Vectrex. A taky to moc neuspělo.


V roce 1984 pak firma Palmtex přišla s handheldem Super Micro, jenž měl uzavíratelnou displejovou část, takže připomínal malý notebook, nebo spíše o mnoho let později vydaný model DS od Nintenda. Ovšem ačkoliv Super Micro vyšlo až o pět let později než MicroVision, technologicky nebylo vepředu více než přibližně dva týdny. Displej měl rozlišení pouze 32 × 16 pixelů, chyběl centrální procesor (opět součástí herních cartridgí) a navíc to celé bylo velmi špatně dílensky zpracované, takže stačilo málo, aby se to rozbilo. No prostě dost katastrofa. Navíc na Super Micro vyšly jen tři hry, takže není divu, že výroba skončila ještě v tomtéž roce. Prodeje se zastavily někde kolem hranice 37 tisíc kusů.


V Japonsku pak v roce 1984 vydala firma Epoch konzoli nazvanou Game Pocket Computer, což
byl opět technologicky poněkud zastaralý přístroj, a tak Japonce rozhodně nezaujal, přestože
oproti dobovým konkurentům měl monochromatický displej se vcelku už solidním rozlišením 
75 × 64 pixelů. Přímo v konzoli byly nainstalovány dvě hry, přičemž jedna z nich byla vlastně 
spíše jakýsi grafický editor, ale mimo to pak pro Game Pocket Computer vyšlo jen pět her, což se udává jako hlavní důvod prodejního neúspěchu. Byla to ovšem první přenosná konzole, která vypadala podobně jako pozdější modely. Byla to zkrátka placka s displejem uprostřed a ovládacími tlačítky po stranách. I když, vlastně byla až druhá.


V Japonsku totiž v té době už naplno řádila mánie kolem her Game & Watch od Nintenda. První
hra pod touto značkou vyšla už v roce 1980 a svým způsobem sem ani nepatří. Ve skutečnosti to totiž ani nebyl počítačový systém, ale jen jedna hra. Vlastně se tam ani nic moc nepočítalo, protože grafika byla pevně daná a podle pokynů hráče se na displeji jen rozsvěcovaly definované segmenty. Zobrazování v podstatě fungovalo jako u digitálních hodinek, takže asi i proto se tomu v našich končinách říkalo digitální hry.


S každým jednotlivým přístrojem jste si tak koupili napevno zabudovanou jednu hru. Ale už tehdy
Nintendo jasně prokázalo, že se moc nechce hnát za nejnovějšími technologiemi, ale v prvé řadě se chce soustředit na zprostředkovaný zážitek a zábavu. V edici Game & Watch tak celkem vyšlo 60 her a je až neuvěřitelné, že hned ta první z roku 1980 (jmenovala se Ball a šlo o žonglování s míčky) se přestala vyrábět až v roce 1991. Celkem se podle různých zdrojů prodalo 43–47 milionů kousků Game & Watch (nepočítaje sovětské kopie), čímž Nintendo v té době rozdrtilo veškerou konkurenci na prach.

Komentáře

Oblíbené příspěvky