Shigeru Miyamoto
Designér Shigeru Miyamoto (v českém přepisu Šigeru Mijamoto) patří mezi nejdůležitější
osobnosti herního průmyslu a je jedním z klíčových lidí, kteří se již od samých počátků zásadně
osobnosti herního průmyslu a je jedním z klíčových lidí, kteří se již od samých počátků zásadně
podíleli na úspěchu společnosti Nintendo na herním poli. O jeho významu svědčí i skutečnost, že v roce 1998 byl jako úplně první uveden do AIAS Síně slávy.
Do Nintenda nastoupil už v roce 1977, ale předtím viděl svou budoucnost v profesi tvůrce
japonských komiksů (manga). Není proto divu, že i jeho první práce pro Nintendo byla výtvarného
charakteru. První hra, na které se podílel, byl automatový Sheriff z roku 1979. Ale pak to už
japonských komiksů (manga). Není proto divu, že i jeho první práce pro Nintendo byla výtvarného
charakteru. První hra, na které se podílel, byl automatový Sheriff z roku 1979. Ale pak to už
nabralo mnohem větší obrátky. Miyamoto totiž dostal zadání vytvořit novou hru a výsledkem byl v roce 1981 dnes již legendární Donkey Kong.
Nintendo udělalo v osmdesátých letech dost odvážný krok, když vydalo konzoli NES v době
velkého videoherního krachu. Za úspěchem této mašinky však vedle manažerů do značné míry
velkého videoherního krachu. Za úspěchem této mašinky však vedle manažerů do značné míry
stojí i Shigeru Miyamoto. Byl to totiž on, kdo pro tuto konzoli navrhl další legendy Super Mario Bros. a The legend of Zelda. Od té doby pak jeho hry patří ke stěžejním titulům, kvůli kterým si hráči kupují nové modely od Nintenda. A dá se říci, že má vliv na všechny hry, které z nintenďácké stáje vyjdou, včetně dalších světoznámých sérií, jako jsou třeba Pokémon nebo Metroid.
Miyamoto ke hrám vždy přistupoval inovativním stylem, což byl případ i jeho raných her Maria a
Zeldy. Do té doby šlo totiž ve hrách obvykle o co nejvyšší skóre, ale Miyamoto se soustředil v prvé řadě na hratelnost, která měla být podstatně hlubší než v jiných tehdejších titulech. A zatímco u Maria by se navzdory jeho inovativním prvkům dalo svým způsobem tvrdit, že se ještě stále do jisté míry držel zažitých principů, tak Zelda byla na tehdejší dobu velká příběhová hra, která s naháněním bodů neměla nic společného. Mario ovšem také nebyl žádný tuctový titul, protože v něm už nešlo jen o co nejlepší reakce hráče, ale v rámci poměrně akční hratelnosti nutil hráče používat různé strategie. Vedle toho Zelda byla zcela nelineární hra s různými hádankami a puzzly, jejíž herní svět byl v té době označován za nekonečný.
Zeldy. Do té doby šlo totiž ve hrách obvykle o co nejvyšší skóre, ale Miyamoto se soustředil v prvé řadě na hratelnost, která měla být podstatně hlubší než v jiných tehdejších titulech. A zatímco u Maria by se navzdory jeho inovativním prvkům dalo svým způsobem tvrdit, že se ještě stále do jisté míry držel zažitých principů, tak Zelda byla na tehdejší dobu velká příběhová hra, která s naháněním bodů neměla nic společného. Mario ovšem také nebyl žádný tuctový titul, protože v něm už nešlo jen o co nejlepší reakce hráče, ale v rámci poměrně akční hratelnosti nutil hráče používat různé strategie. Vedle toho Zelda byla zcela nelineární hra s různými hádankami a puzzly, jejíž herní svět byl v té době označován za nekonečný.
Vedle pokračování těchto dvou nesmrtelných klasik pak pracoval ještě na několika dalších hrách
pro NES, z nichž nejznámější je asi Kid Icarus.
pro NES, z nichž nejznámější je asi Kid Icarus.
V další generaci konzolí (SNES) se Miyamoto soustředil zejména na Maria a Zeldu, ale podílel se
například i na vývoji rychlých závodů F-Zero, což měl být jeden z launchových titulů pro SNES. V té
době vznikla i další oceňovaná hra – Star Fox – přičemž Miyamoto zde společně s designérem Katsuyou Eguchim začal koketovat s 3D grafikou. Na SNES vyšla i hra Super Mario RPG, což ovšem nebyla hopsačka, ale příběhová hra, na níž Miyamotův tým úzce spolupracoval s RPG specialisty z firmy SquareSoft. The Legend of Zelda: A Link to the Past pak byla třetí hrou v sérii a položila definitivní základy celé značky, když většinu prvků a principů vidíme i v současných pokračováních.
například i na vývoji rychlých závodů F-Zero, což měl být jeden z launchových titulů pro SNES. V té
době vznikla i další oceňovaná hra – Star Fox – přičemž Miyamoto zde společně s designérem Katsuyou Eguchim začal koketovat s 3D grafikou. Na SNES vyšla i hra Super Mario RPG, což ovšem nebyla hopsačka, ale příběhová hra, na níž Miyamotův tým úzce spolupracoval s RPG specialisty z firmy SquareSoft. The Legend of Zelda: A Link to the Past pak byla třetí hrou v sérii a položila definitivní základy celé značky, když většinu prvků a principů vidíme i v současných pokračováních.
V další generaci spatřila světlo světa konzole Nintendo 64, která už plně zvládala 3D grafiku.
Mezi launchovými hrami byl i titul Super Mario 64, jenž představoval značnou výzvu v tom, jak s 3D
grafikou vlastně pracovat, aby výsledek nejen dobře vypadal, ale by to bylo i uživatelsky příjemné.
Miyamotovi a jeho týmu se však povedlo odladit skvělý systém pohybu kamery, z něhož si dodnes berou příklad vývojáři všech možných žánrů na všech možných platformách. Pracoval mimo jiné také na závodní hře Mario Kart 64 a Mario Party, která vlastně založila celý žánr party her.
Mezi launchovými hrami byl i titul Super Mario 64, jenž představoval značnou výzvu v tom, jak s 3D
grafikou vlastně pracovat, aby výsledek nejen dobře vypadal, ale by to bylo i uživatelsky příjemné.
Miyamotovi a jeho týmu se však povedlo odladit skvělý systém pohybu kamery, z něhož si dodnes berou příklad vývojáři všech možných žánrů na všech možných platformách. Pracoval mimo jiné také na závodní hře Mario Kart 64 a Mario Party, která vlastně založila celý žánr party her.
Vedle her měl ovšem Miyamoto vliv také na podobu hardwaru. Vedl tak mimo jiné vývoj ovladače
k Nintendu 64 tak, aby vyhovoval potřebám hry Super Mario 64. Z dnešního pohledu už tento
k Nintendu 64 tak, aby vyhovoval potřebám hry Super Mario 64. Z dnešního pohledu už tento
ovladač není úplně ideální, měl tvar trojzubce s analogovou páčkou uprostřed, ale ve své době sklízel velmi pochvalné reference. A to zejména díky oné páčce, jež umožňovala přesnější ovládání a dávkování pohybu.
Zhruba v polovině 90. let pak vyšli i již zmínění Pokémoni pro GameBoy. Ty sice nevytvořil
přímo Shigeru Miyamoto, hlavním tvůrcem je totiž Satoshi Tajiri, ale Miyamoto na vývoji úzce
spolupracoval. Byl Tajirimu jakýmsi mentorem a pomáhal formovat design a základní principy
přímo Shigeru Miyamoto, hlavním tvůrcem je totiž Satoshi Tajiri, ale Miyamoto na vývoji úzce
spolupracoval. Byl Tajirimu jakýmsi mentorem a pomáhal formovat design a základní principy
tohoto budoucího megahitu.
V polovině 90. let se objevil první PlayStation, jenž začal záhy dominovat celému trhu, a tak bylo
Nintendo s další konzolí, GameCube, v jistém prodejním útlumu, ale to Miyamotovi nemohlo
Nintendo s další konzolí, GameCube, v jistém prodejním útlumu, ale to Miyamotovi nemohlo
zabránit vytvářet další skvělé hry. Přišel s inovativní hrou Pikmin, což byla neotřele pojatá strategie s puzzle prvky. Ve spolupráci s dalším herním velikánem Hideo Kojimou pak vedl vývoj hry z celosvětově populární a uznávané série Metal Gear Solid. Měla podtitul Twin Snakes a vyšla exkluzivně pouze na GameCube. A samozřejmě nadále pracoval na dalších hrách ze sérií Mario a Zelda.
Nintendo se v dalších letech potřebovalo prosadit mezi konkurencí a Miyamoto sehrál klíčovou
roli ve vývoji konzole Wii, která byla úplně jiná, než co hráči dosud znali. Wii se totiž nehnalo za
výkonem, ale snažilo se zaujmout pohybovým ovládáním. A zase z toho byl naprostý hit. Miyamoto
kromě hry Super Mario Galaxy, která přinesla inovativní design úrovní a několik nových prvků, pracoval i na launchovém titulu Wii Sports, jenž měl v prvé řadě demonstrovat možnosti nové ovládací metody. Pozdější hra Wii Fit pak rozšířila konzoli Wii i napříč do té doby neherní veřejností.
roli ve vývoji konzole Wii, která byla úplně jiná, než co hráči dosud znali. Wii se totiž nehnalo za
výkonem, ale snažilo se zaujmout pohybovým ovládáním. A zase z toho byl naprostý hit. Miyamoto
kromě hry Super Mario Galaxy, která přinesla inovativní design úrovní a několik nových prvků, pracoval i na launchovém titulu Wii Sports, jenž měl v prvé řadě demonstrovat možnosti nové ovládací metody. Pozdější hra Wii Fit pak rozšířila konzoli Wii i napříč do té doby neherní veřejností.
Podobně fenomenální úspěch mezitím zaznamenala i přenosná konzole Nintendo DS, která měla
dva displeje, z toho jeden dotykový, takže se k ovládání vedle tlačítek používal i stylus. Miyamoto
dva displeje, z toho jeden dotykový, takže se k ovládání vedle tlačítek používal i stylus. Miyamoto
při jejím návrhu opět patřil k nejdůležitějším osobám. Vedle „opravdových“ her se pak Miyamoto
pro Nintendo DS spolupodílel i na hříčce Nintendogs, což byla jakási moderní verze tamagoči, v níž jste se starali o psího mazlíčka. Byla to možná jen taková blbůstka, ale její úspěch byl velmi slušný a prakticky okamžitý.
Nintendo 3DS pak dále rozvíjelo koncept předchozího handheldu a podobně na tom byla i nová
domácí konzole Wii U, která ovládání obohatila o tablet. Ale zatímco o 3DS měli hráči pořád velký
zájem, Wii U se nepodařilo úspěch předchozího Wii zopakovat. A tak přišla konzole Switch, která
domácí konzole Wii U, která ovládání obohatila o tablet. Ale zatímco o 3DS měli hráči pořád velký
zájem, Wii U se nepodařilo úspěch předchozího Wii zopakovat. A tak přišla konzole Switch, která
oba koncepty spojila dohromady a současnému hernímu trhu dominuje. Dá se totiž zapojit doma do televize, ale také vzít na cesty. A Shigeru Miyamoto byl zase u toho.
Komentáře
Okomentovat