Atari Lynx

 Přenosná konzole Lynx byla jedním z posledních počinů dříve velmi úspěšné značky Atari na
konzolovém poli. Téměř všechny dosavadní pokusy vytvořit přenosný přístroj na hraní sice selhaly, 

ale masivní popularita Game & Watch od Nintenda naznačovala, že se v tomto oboru dá uspět i bez
pokročilých technologií. Ale právě ty chtělo Atari do svého handheldu implementovat.

Lynx tak sice vyšel jen dva měsíce po GameBoyi od Nintenda, tedy koncem roku 1989, ale už měl
i barevný displej a dokonce částečně šestnáctibitovou architekturu. Respektive pracoval se dvěma
procesory, z nichž jeden byl osmibitový a jeden šestnáctibitový. Lynx byl tedy historicky první herní
konzolí s barevným displejem, jenž měl v tomto případě rozlišení 160 × 102 pixelů a uměl zobrazit i
jakousi preudo 3D grafiku, což mělo být jedním z klíčových prvků, které měly Lynxu dávat navrch 

nad konkurencí.

Pikantní a pro danou dobu i poněkud příznačná je však skutečnost, že Lynx vlastně nebyl
projektem Atari. Jeho vývoj totiž měla na svědomí firma Epyx, která v osmdesátých 

a devadesátých letech minulého století tvořila hry pro nejrůznější tehdejší osmibitové i šestnáctibitové systémy. A aby toho nebylo málo, tak novou přenosnou konzoli pro Epyx navrhovali inženýři, kteří dříve pracovali u Amigy, což byl jeden z hlavních konkurentů Atari na poli počítačů. Epyx byl ovšem v existenčních potížích a hledal pro svůj nový projekt partnera, a zatímco Sega, Nintendo a několik dalších firem to odmítlo, Atari se rozhodlo tuto příležitost využít. Byl to svým způsobem docela zoufalý tah. Epyx totiž sice záhy zbankrotoval, a celý projekt tak zůstal Atari. Jenže vzhledem k tomu, kdo Lynx vyvíjel, museli si nejen v Atari, ale i další vývojáři nakoupit vývojářský hardware od firmy Commodore. Tato společnost totiž byla druhým velkým rivalem Atari a zároveň pod ni patřila Amiga. Atari tak sice získalo rovnou už hotový produkt, protože vývoj Lynxu téměř kompletně proběhl v Epyxu, ale bylo to poněkud podivné vítězství.

Vedle na tu dobu pokročilého hardwaru byl Lynx zajímavý i tím, že bylo možné na něm hrát i
takříkajíc „vzhůru nohama“. Primární rozložení ovládacích prvků bylo takové, že vlevo od displeje

byl směrový kříž a vpravo tlačítka. Ale pokud to někomu více vyhovovalo naopak, tak si přístroj prostě jen jednoduše otočil a stiskem kombinace tlačítek se otočil i obraz na displeji.

Lynx dokonce podporoval i multiplayer, jenž bychom mohli nazvat i síťový, a to teoreticky až pro
šestnáct hráčů, respektive šel propojit s až patnácti dalšími přístroji. Od původní myšlenky

realizovat propojení přes infračervený port se nakonec upustilo a konzole se propojovaly kabelem. První a pro Lynx i jediná kooperativní hra pro osm hráčů se jmenovala Todd‘s Adventures in Slime World. Jedním kabelem šly propojit jen dvě konzole, ale bylo možné je dále řetězit.

Po uvedení na trh se záhy prodalo prvních 50 tisíc kusů a v Atari vládla spokojenost, alespoň tedy
navenek. A dobře tuto konzoli přijala i odborná veřejnost. V dobovém tisku se psalo o tom, že Lynx
udává směr, píše historii a podobné radostné ódy. Časopis Dragon udělil v roce 1990 Lynxu 

nejvyšší možné hodnocení, když autor článku vedle vyspělé grafiky opěvoval i multiplayerové možnosti a kvalitní launchové hry. A dokonce se nebál napsat, že ve stínu Lynxu se GameBoy jeví jako návrat do prehistorie. Že nakonec zákazníci v drtivém nepoměru rozhodli přesně opačně, to už je věc jiná. Omluvou pak budiž také to, že Dragon nebyl herní periodikum, ale časopis o hraní Dungeons & Dragons.

Prodeje ovšem brzy začaly váznout, a tak Atari v roce 1991 vyrukovalo s modelem Lynx II. Bylo
to v podstatě to samé, jen v poněkud kompaktnějším designu, s mírně vylepšeným hardwarem,

lepší výdrží baterií, jasnějším displejem a možností vypnout jeho podsvícení za účelem nižší spotřeby energie. A cena spadla na 99 dolarů.

To dočasně trochu pomohlo, ale záchrana to nebyla. Nemluvě o tom, že GameBoy se v té době
prodával jako ony příslovečné housky na krámě (a Game Gear od Segy si ostatně taky nevedl špatně). Vesrovnání s Lynxem byl sice technologicky zastaralý, ale měl skvělé hry, robustní konstrukci, takže leccos snesl, a ve spojení s menšími rozměry se s trochou snahy dal nosit v kapse. Ne nadarmo se herním handheldům čas od času říká kapesní konzole. A taky se v počátcích přímo ke GameBoyi přibalovala i hra Tetris. Dnes to možná zní úsměvně nebo i neuvěřitelně, ale tenkrát šlo o naprostou hitovku a klíčový titul.

Údaje o prodejích Lynxu se různí, lze narazit i na pouhého půl milionu kusů, ale pravděpodobnější
a také častěji se vyskytující počet jsou tři miliony. Ve srovnání s téměř 120 miliony prodaných GameBoyů to však v každém případě bylo na úrovni statistické chyby, a tak není divu, že se Lynx přestal vyrábět už v roce 1995, zatímco GameBoy to dotáhl až do nového tisíciletí. A vlastně se tady začalo schylovat i ke konci samotného Atari v podobě, v jaké jsme jej dosud znali.