Neo Geo

 Neo Geo je jedna z konzolí čtvrté generace, která byla vlastně jen jakýmsi ojedinělým výstřelem,
ale její význam ve videoherní historii rozhodně nelze zanedbat. Ona to totiž původně ani konzole nebyla, ale šlo o hardware určený pro mincové automaty, který si později našel cestu i do domácností. Bylo to vlastně zhmotnění dávného snu herních vývojářů, aby hry na domácích konzolích vypadaly jako ty na automatech.

Samo o sobě to nebylo nic těžkého, stačilo automatový hardware nacpat do menší krabičky a začít
to prodávat, ale problém byl v ceně. Mincové automaty totiž generovaly zisk, a tak mohly používat
výkonnější, ale zároveň dražší elektroniku, protože se počítalo s tím, že vysoké náklady se
provozovatelům heren zkrátka vrátí v podobě naházených mincí. Jenže do domácích konzolí se 

mince neházejí, ale hardware by byl pořád stejně drahý, a tak by se takové herní mašinky musely prodávat za ceny, které by většina potenciálních zákazníků nehodlala akceptovat.

A byl to i případ konzole Neo Geo, která se začala v Japonsku prodávat v roce 1990 a v Americe i
Evropě v roce 1991. Tehdy totiž stála astronomických 650 dolarů, zatímco konkurenční stroje se vešly do 200 dolarů. Je proto možná poněkud překvapivé, že se nakonec celosvětově prodalo téměř 1,2 milionu kusů tohoto systému (podle některých zdrojů z toho byl zhruba milion domácích konzolí).

A když byla řeč o návratnosti investic, tak původně nebylo možné si Neo Geo ani koupit.
Výrobce, firma SNK Corporation, si totiž byl vědom vysoké ceny, a tak pro tuto platformu připravil
jakýsi zápůjčkový systém, kdy si provozovatelé hardware nekupovali, ale pouze pronajímali.

Vysoké ceně ovšem odpovídal i výpočetní výkon celé soustavy, které se v prostředí automatů říká
board. Do kabinetu se totiž strčí obrazně řečeno „velká deska s mnoha čipy“ a případně se mění jen hry. V případě systému Neo Geo šlo použít šest cartridgí se hrami, což provozovatelům heren šetřilo jak náklady, tak prostor, protože stačilo v automatu vyměnit hru a nebylo potřeba mít pro každou hru samostatný kabinet.

Výrobce Neo Geo popisoval jako 24bitový systém, a to proto, že jeho základem byl procesor od
firmy Motorola, jenž byl zároveň 16bitový a zároveň 32bitový. Marketéři SNK tedy šli cestou, kdy 

obě čísla jednoduše zprůměrovali. Ve skutečnosti šlo o to, že procesor sice měl 32bitovou instrukční sadu, ale pouze 16bitovou datovou sběrnici. Vypomáhal zde ještě koprocesor v podobě notoricky známého osmibitového Zilogu Z80 a jen grafický chipset měl nativně 24bitovou datovou sběrnici. No, je to trochu zmatek.

Hry na Neo Geo pak vynikaly na tu dobu mimořádnou vizuální atraktivitou. Systém pracoval s
rozlišením 320 × 224 pixelů a s 16bitovou barevnou paletou, přičemž zároveň bylo možné zobrazit 4096 barev a 380 spritů (objektů). Hry zkrátka vypadaly nádherně.

Ale ještě důležitější bylo, že se i skvěle hrály. SNK na to šlo podobně jako Nintendo a úspěch své
konzole budovalo na vlastních hrách. Mezi nimi možná nenajdeme žádnou legendu toho úplně největšího formátu, ale na druhou stranu se dá říci, že co hra, to pojem, který je mezi hráčskou veřejností známý dodnes. Namátkou uveďme pár těch nejznámějších: Fatal Fury, Art of Fighting, Samurai Showdown, The Last Blade, The King of Fighters nebo úžasně stylový Metal Slug.

Vzhledem k tomu, že všechno jsou to hry veskrze akční, odpovídal tomu i ovladač. Aby se
zachovala autentická hratelnost z automatů, SNK prostě vzalo ovládací prvky z herních kabinetů.
Ovladačem tedy nebyl gamepad, ale platforma s páčkou a několika tlačítky, rozloženými právě jako

na automatech. Obecně se takovému ovladači říká arcade stick a i v současnosti si je ke dnešním konzolím kupují především hráči bojovek.

Hry se distribuovaly na cartridgích, ale v roce 1994 SNK uvedlo revidovaný model Neo Geo CD,
jenž kromě jiných drobných změn přišel s klasickým gamepadem a zejména pak mechanikou na 

nové moderní médium CD ROM. Tento datový formát byl už tehdy pro výrobce levnější než pevné paměti v cartridgích a mezitím také klesly ceny původního hardwaru. Neo Geo CD tak startovalo na už poněkud příznivější ceně 399 dolarů a na celkových prodejích se podílelo 570 tisíci kusů.

Neo Geo je dosud druhou nejdražší konzolí, která byla kdy uvedena na trh. V roce 1994 ji se
startovní cenou 700 dolarů překonalo 3DO od firmy Panasonic, ale po započtení inflace bude 

rozdíl menší. Význam první konzole od SNK však spočívá v něčem jiném: ukázalo se, že výkonný hardware z mincových automatů lze vměstnat do malé domácí konzole a že hry mohou i doma vypadat skvěle. Prodeje sice ukázaly, že absolutní výkon za vysokou cenu není úplně ta pravá cesta, ale bezpochyby to do budoucna motivovalo i další výrobce, aby citlivě balancovali mezi co nejvyšším výkonem a stále ještě dostupnou cenou.

A navíc SNK ukázalo světu parádní hry, které tvořily herní historii a staly se nesmrtelnými, a
zároveň se vlastně docela nenápadně zařadilo mezi důležité herní společnosti. Jejich hry totiž mají
„něco“, díky čemuž jsou i přes své stáří dodnes dobře hratelné a nějakým zvláštním způsobem atraktivní. Firma si v průběhu let prošla i těžkými hospodářskými časy a vlastně i zbankrotovala, ale přestože o ní v dnešní době velkých herních blockbusterů není moc slyšet, tak je tu pořád a nadále vyrábí „ty svoje“ hry pro možná poněkud specifické, ale o to nadšenější a vděčnější publikum.