Game Boy

Game Boy je nejúspěšnější model druhé generace přenosných konzolí, ale především je to
zařízení, které dalece přesáhlo herní průmysl. Je to jedna z těch konzolí, díky níž získala povědomí o
videohrách opravdu široká veřejnost, včetně lidí, kteří do té doby o videohry nezavadili ani 

náznakem. Game Boy se řadí mezi takové velikány, jako jsou například i PlayStation, Walkman, iPhone nebo třeba Lara Croft. Tyto pojmy mají totiž společné v prvé řadě i to, že prakticky téměř každý alespoň přibližně ví, co to je.

Firma Nintendo uvedla Game Boy na japonský trh již v dubnu roku 1989 a v Americe se začal
prodávat v červenci téhož roku. Byl tak prvním přístrojem druhé handheldové generace. Jen v 

Evropě si dal trochu na čas, když tam dorazil až v září roku 1990. A přestože to technologicky nebyl žádný zázrak, stejně jako předchozí Game & Watch od Nintenda, tak úspěch to byl ještě mnohem větší, přímo fenomenální. S několika revizemi totiž GameBoy vydržel ve výrobě až do roku 2003 a za tu dobu se ho prodalo necelých 120 milionů kusů. Lepší prodeje do té doby nezaznamenalo žádné jiné herní zařízení.

Vzhledem k tomu, že přenosné konzole jsou technologicky i výpočetním výkonem obecně o
generaci pozadu za těmi domácími, tak asi nepřekvapí, že hlavní procesor Game Boye byl ještě
osmibitový, ačkoliv soudobé domácí konzole čtvrté generace (která časově odpovídala druhé
handheldové generaci) již pracovaly se šestnáctibitovými architekturami. Ale i zde se projevila 

dodnes typická filozofie Nintenda, které chce věci dělat takříkajíc „trochu jinak“. A tak na rozdíl od většiny ostatních výrobců místo známějších a ověřených procesorů, jakým byl typicky Zilog Z80, použilo pro Game Boy procesor od japonské firmy Sharp. A hry se distribuovaly na proprietárních cartridgích.

Kdovíjaká sláva to nebyla ani po vizuální stránce. Zatímco pozdější konkurenti již používali
barevné displeje, Game Boy dostal obyčejný černobílý, respektive většinou se označuje jako zelený, který uměl zobrazit jen čtyři odstíny šedé. Nebo takové nějaké šedozelené, nebo co že to vlastně bylo za barvy, dost často se to označuje jako olivově zelená. Zkrátka a dobře, dnes se na to už fakt moc dobře nekouká. Jeho úhlopříčka byla 2,6 palce a rozlišení 160 × 144 pixelů.

S nápadem na Game Boy přišel hlavní inženýr Nintenda Gunpei Yokoi, a jelikož měl na svědomí
už předchozí velmi úspěšnou značku Game & Watch, dostal svolení k vývoji prakticky okamžitě.
Výsledek pak byl jedním z hlavních důvodů, proč dnes Yokoi patří k těm nejvýznamnějším mužům 

celé herní historie.

Hlavní trumfy Game Boye ovšem spočívaly jinde než ve výkonném a pokročilém hardwaru. V
prvé řadě to byla masivní knihovna skvělých her (čemuž ovšem do jisté míry dokázaly dobře konkurovat i ostatní tehdejší přístroje), která však navíc byla podpořena skvělou cenou. Game Boy se totiž začal prodávat za 90 dolarů, což bylo o 60 dolarů méně než v případě Game Gearu od Segy, o rovnou stovku méně, než kolik chtělo Atari za Lynx, a o více než 200 dolarů méně než TurboExpress (PC Engine GT) od firmy NEC. Nezanedbatelná byla taky skutečnost, že Game Boy dokázal na jednu sadu čtyř AA baterií poskytnout až 15 hodin hraní, zatímco ostatní konzole na tom byly se spotřebou o dost hůře.

Později se navíc ukázalo, že Game Boy má bytelnou konstrukci, a oproti konkurenčním
handheldům je tedy podstatně méně náchylný na mechanické poškození. Klidně jste ho tak mohli hodit do batohu bez ladu a skladu a nic moc se mu nestalo. A když už ano, tak jste si koupili nový a pořád to vyšlo levněji než Lynx. A když se povedlo náhodou odchytit nějakou akční slevu, tak se dva Game Boye mohly vejít i do ceny jednoho Game Gearu.

Ale i kdyby stál dvacku, neměl by takový úspěch, kdyby pro něj nebyly dostupné skvělé hry.
Nintendu se povedlo dosáhnout dohody o licenci legendárního Tetrisu a díky ní se Game Boy začal dobře prodávat prakticky okamžitě po vydání. Tetris byl totiž v Americe a Evropě přibalen rovnou k novým konzolím a dotáhl to nakonec k prodejům kolem 35 milionů kusů. Přesto to nebyla nejprodávanější gameboyová hra.

Tou se totiž stala dnes už přece jen známější značka Pokémon v edici Red / Green / Blue / Yellow,
jejíž prodeje překonaly hranici 46 milionů kusů. Na třetím místě pak je s necelými 30 miliony 

Pokémon Gold / Silver / Crystal a až čtvrtá je první hra s Mariem – Super Mario Land. Pokémoni byli v té době tak populární, že na sedmém místě je dokonce Pokémon Pinball. A ještě desátá nejprodávanější gameboyová hra, Super Mario Bros. Deluxe, prodala více než pět milionů kopií. Celkem vyšlo pro Game Boy 1048 her.

V průběhu let se Game Boy dočkal dvou revizí, které alespoň částečně snižovaly technologickou
ztrátu na ostatní. Tou první byl v létě roku 1996 Game Boy Pocket, jehož název naznačuje, že byl menší a lehčí. Zároveň se do něj už dávaly jen dvě AAA baterie, které udržely konzoli v provozu až 10 hodin, ale také ji šlo napájet kabelem. Displej se mírně zvětšil na 2,56 palce, ale v prvé řadě už 

byl  normálně černobílý a nikoliv jakýsi podivně nazelenalý. Potěšila také cena 60 dolarů.

Druhá revize pak přišla v dubnu 1998 pod názvem Game Boy Light, ovšem pouze v Japonsku.
Jeho hlavním přínosem bylo podsvícení displeje, díky němuž se dalo hrát i ve tmě. Napájení 

zajišťovaly opět dvě baterie, ovšem znovu většího typu AA, s nimiž se dalo hrát až 20 hodin s vypnutým podsvícením a až 12 hodin se zapnutým.

Trochu na pomezí pak stojí Game Boy Color z roku 1998, který konečně přišel s barevným
displejem. Technologicky to úplně nová generace nebyla, ale přesto se většinou řadí až do další generace handheldů. Uměl přehrávat hry z původního Game Boye, ale zároveň pro něj vznikla spousta her, které šly spustit jen na něm. Zkrátka to byl takový mezistupeň před dalšími handheldy, kterými Nintendo v následujících letech jen upevňovalo svou dominanci na poli přenosných herních zařízení.